Žáci devátých ročníků se vydali 15. května až do daleké Prahy. Čekal je náročný celodenní program plný chození, a pro některé to byla dokonce první návštěva našeho hlavního města. Po příjezdu na hlavní nádraží se promasírovala lýtka a výprava mohla začít.
Přes Václavské náměstí žáci došli na náměstí Staroměstské, místo popravy 27 českých pánů v roce 1621, se slavným orlojem. Jak docvakaly foťáky, nastal čas přejít Karlův most. V ještě ranních hodinách nebyl Kamenný most přeplněný turisty, a tak si žáci mohli pečlivě prohlédnout sochařskou výzdobu a v dálce spatřit hlavní cíl staré Prahy – Pražský hrad. Trochu udýchaní, ale natěšení zdolali kopec a úzké uličky vedoucí k Hradčanskému náměstí se sochou T. G. Masaryka. Jako první všichni zamířili na prohlídku Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Aktuálně se ve vnitřních prostorách vyměňují varhany, avšak to nijak nenarušilo zájem o poutavý výklad pana průvodce, který doplňovaly prosluněné barevné vitráže. Druhou zastávkou byl Vladislavský sál s neočekávanou vyhlídkou, ze které mohli žáci zpozorovat nejen slavné okno ještě slavnější defenestrace, ale i dechberoucí pohled na celou Prahu. Posledními místy prohlídky byly Bazilika sv. Jiří a Zlatá ulička. Východem přes hlavní bránu se stráží se tak uzavřela první část exkurze zaměřená na Prahu historickou.
Druhá část exkurze žáky posunula přece jen trochu blíže k současnosti. K asi nejaktuálnějším patřila Lennonova zeď a na Kampě sochy miminek od českého umělce Davida Černého. Z Mostu Legií byl krásný výhled na Národní divadlo i jeho Novou scénu. Poklidnou procházkou kolem řeky Vltavy se deváťáci dostali až k Tančícímu domu. Odtud to byl už jen kousek k dalšímu hlavnímu bodu výpravy – Pravoslavnému chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Tento chrám pamatuje více, než by chtěl. Za protektorátu a heydrichiády se zde ukrývali českoslovenští parašutisté. V červnu roku 1942 se chrám stal tichým svědkem odboje. Viditelné důkazy nese na fasádě a v přilehlé kryptě. Dnes je krypta upravená jako expozice pro připomínku nešťastné, avšak hrdinné události. Po silném zážitku žáky čekal další – přeprava pražským metrem. Z metra šli objevovat krásy obchodního centra Palladium, kde tedy hlavně utišili hlad a odpočinuli nohám.
S Prahou se žáci rozloučili dvěma zastaveními u Václavů. Jedním Václavem byla jezdecká socha na Václavském náměstí a druhým byla také socha Václava, ale na koni trochu jinak, opět od Davida Černého, v Lucerně. Poslední síly stačily jen tak tak. Všichni byli rádi za příjezd vlaku a těšili se na odpočinkovou cestu domů.
